Praha už asi chápe, jaká je současná Ostrava

Jiří Šodek: Praha už asi chápe, jaká je současná Ostrava, Moravskoslezský deník, 11.2.2010

Vypadá to, že Praha (a Češi v Česku) začínají jinak nežli dříve vnímat severovýchod naší země, a zejména Ostravu jako metropoli tohoto regionu. Alespoň tomu nasvědčují některé články pražských periodik. Ačkoliv jakési prvky údivu nad Ostravou zůstávají, jejich prostoduché vidění se očividně mění. Je patrné, že Pražáci již nemají pocit, že je na Letišti Leoše Janáčka či na ostravském nádraží uvítá horník ve fáračkách, s baterkou-čelovkou, kahanem a kylofem v ruce. Posuďte sami, nejprve z citací, poté z vyjádření renomovaného sociologa Jana Kellera. „My, co jsme z Prahy, většinou vůbec netušíme, o co tady jde. Tři hodiny pendolinem, a jsme na jiné planetě. Lidé se jinak pohybují po ulicích, netváří se rádoby neutrálně jako v jiných městech, ale dívají se vám do očí jednoznačně. Děvčata (mimochodem velmi krásná) mají o krapínek silněji namalované řasy a pusu vždy o trochu červenější než ta naše v Čechách. Taxikář na nádraží pozná během vteřiny, že nejste z města. Nemusíte ani otevřít pusu, ošacuje vás okamžitě, že jste odjinud, se stejnou jistotou jako vy poznáte, že Číňan není černoch.,Ostravo, Ostravo, srdce rudé, zpečetěný osude’,“ zpívá božský písničkář Jarek Vica/Noha,“ píše ve svém pravidelném sloupku v nedávném vydání týdeníku Reflex Pavel Maurer. „Napadá mne to tady na každém kroku, když bloudím mezi pozavíranými šachtami a nasávám nesmazatelnou štiplavou vůni z hutí černého města. Nevíme o nich nic. Jejich humor je o to silnější, o co je život těžší. Nemáme na ně. Oni jediní dokázali ustát šichtu vleže osm, deset hodin se sbíječkou v ruce a pak s radostí propít a projíst tučnou výplatu za jeden večer. Proto jen v tomhle městě můžou mít Stodolní, nespoutaný Baník, specifickou hantýrku a zabijačku třeba na Harendě, kde není ošizeno jediné jelito,“ pokračuje Maurer.

 

Černá kostka


Pozoruhodně rozumný názor na otázku zamýšlené vědecké knihovny – Černé kostky - projevuje Jiří Peňás (donedávna Týden, nyní Lidové noviny). „Psát v teple Prahy o Ostravě, kde jsem byl všeho všudy dvakrát, a to na skok, je,drze a hlupe´. Co já vím, co tam lidi skutečně trápí a co potřebují, rozhodně ne pisálkovy rady z Prahy, kde navíc nemají co říkat. Takže když já tady napíšu, že je škoda, hrozná škoda, že v Ostravě podle všeho hodlají příslušní úředníci projekt Moravskoslezské vědecké knihovny, tak se odtamtud může ozvat – a co vy s tou Kaplického chobotnicí, tu jste zamázli z mnohem hloupějších důvodů než my, tady jsou prostě potřebnější věci, zdravotnictví, rozbité cesty, do domů nám teče... A aspoň se hloupě nevymlouváme a nikdo nedělá scény, že se přiváže k bagru, a nezesměšňuje architekta. My uznáváme, že je to dobré, ale prostě na to nemáme peníze. Nedá se nic dělat. Knihovnu chceme, ale lacinější, a ne teď. A asi budou mít svou pravdu. Ale stejně je to škoda, a nejen škoda, je to chyba. Ten návrh brněnských architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře je krásný už v návrzích a do Ostravy se výborně hodil, vlastně hodí se právě jen sem, kam byl stvořen. Dostal jméno Černá kostka a také tak vypadal, jako lesklá antracitová briketa, jejíž tmavá hmota se protlačila z útrob země. Vypadala jako velký pomník, kterým se město a kraj loučí se svou minulostí a dává důstojný symbol. ... Věhlas kořalečné ulice Stodolní by konečně po právu ustoupil před něčím hodnotným, z krátkých zobáků by si člověk musel přestat dělat legraci, vážnost města by nesmírně stoupla, i z Prahy by se tam možná někdo přijel podívat, třeba já, který tam dlouho nebyl, protože jsem měl dojem, že není proč. Byl by,“ projevuje neobvyklou znalost poměrů Jiří Peňás.

 

Město kultury


Tentýž autor (Jiří Peňás) dává nepokrytě najevo, proč by Ostrava měla získat titul Evropské město kultury 2015. „A to mně připadá nejlepší Ostrava. Protože to je město, které je úplně jiné než ta měšťansky spořádaná Plzeň a úhledný Hradec. Žít v Hradci a Plzni je samo o sobě příjemné, jsou to města tradiční, v dobrém slova smyslu provinčně kulturní. Lidé, které tam odtud znám, se cítí být vyznamenáni tím, že jsou Hradečáci nebo Plzeňáci. A to i ti, kteří před tou provinčností utekli třeba do Prahy. To Ostrava je úplně jiný případ. Člověk hezky a pohodlně usazený v centru trochu ztuhne, když se mu tam odtud někdo kratce představí. To je přece město, které vlastně ani městem pořádně není, a to je na něm zajímavé. Je to spíš civilizační úkaz, který prošel dramatickým vývojem, ve kterém se lidé, krajina, celá společenství hnětla jak v nějakém temném industriálním kotli. Co do toho kráteru spadlo, bylo semleto na kaši a podrobeno zkoušce, ve které obstálo jen to pravé a silné. Být zformován Ostravou znamená skutečně být trochu nasáknut „otravou“, která koluje člověku v krvi a zanechává svou stopu. Kdybych měl někomu ukázat v České republice něco jiného, než může vidět i jinde, poslal bych ho (kromě do Sudet, ale to jiný případ) do Ostravy. Byť ji přímou zkušeností znám tak málo... Už ale i proto si myslím, že jiná volba než Ostrava by byla... votrava,“ pohrává si se slovy prozřevší Peňás, o němž si nemůžeme být jisti, zda ví, že ostravský autor a režisér Radovan Lipus již před lety napsal úspěšnou hru Průběžná O(s)trava krve. Bohužel I Radovan Lipus se, podobně jako mnoho jiných osobností zejména z umělecké branže (herci Lucie Žáčková, Jan Hájek, či zpěvačky Hana Zagorová a nyní i Marie Rottrová) přesunul do Prahy, ovšem v Ostravě je naštěstí stále více než častým a vítaným hostem.


 Budoucnost je jen v jedinečnosti


Skuteční znalci umění z celé země oceňují na Ostravě neuvěřitelnou dramaturgii Divadla Petra Bezruče a Komorní scény Aréna. Žasli nad výstavami, které se hlavně po nástupu Jiřího Jůzy do čela Galerie výtvarného umění Ostrava v tomto chrámu výtvarného umění uskutečnily. Užasnou, až skutečně poznají záměry s industriálními památkami města. „Potenciál takzvané industriální turistiky je velký, má nesmírnou budoucnost,“ říká generální ředitel podniku Vítkovice Holding a podporovatel umění v Ostravě Jan Světlík. Jeho slova dokreslují manželé Machovi z Ostravy: „Měli jsme období, kdy jsme dceru se synem vodili po zámcích. Jednou jsme ve východních Čechách stihli za den pět zámků. Dětem vše splynulo v dojem, že každý zámek je stejný, všude vidí obraz Marie Terezie, je tam paroží a zámecká koupelna. Byla to od nás hloupost. Kluk nakonec nejvíce ocenil návštěvu domácí industriální památky Dolu Michal se všemi oněmi monstrózními stroji z počátku minulého století. Těšíme se na přeměnu Dolní oblasti Vítkovic, to může být opravdový skvost, za kterým budou jezdit lidé z celé Evropy,“míní manželé.

Renomovaný ostravský sociolog Jan Keller o otázce soudí: „Ostrava má svými ambicemi snad nejblíže k dřívějšímu evropskému hlavnímu městu kultury z roku 2004 – Lille na hranici Francie a Belgie. Tam také převládal těžký průmysl a doly, jež byly také jako v Ostravě uzavřeny. Také Lille si vytklo za cíl s pomocí evropských peněz vystavět nová kulturní zařízení, jako to má v plánu Ostrava. Naše město má šanci uspět tehdy, jestliže se pro ně stěžejními stane převaha lehkého průmyslu, zeleně, služeb a zejména vzdělávacích institucí Mám trochu obavu, aby nám nyní na Karolině nevznikl další Shopping Park,“ soudí sociolog Jan Keller.




Petiční výbor: Martin Strakoš, Antonín Dvořák, Jaroslav Němec

| vizualizace knihovny © Kuba, Pilař architekti, 2009 | webdesign © Jaroslav Němec, 2009 |